Proč si odbarvuju vlasy?

Nikdy jsem nechtěla být blondýna. Fakt nikdy. 

Barvení vlasů je velké téma. Téměř každá žena má svůj příběh. Ten můj začal před mnoha lety, v době, kdy mi bylo zhruba 16 let. Tehdy jsem se domnívala, že moje přirozená barva vlasů je nudná a že ze mě dělá nezajímavou šedou myšku. U nás doma navíc panovalo přesvědčení, že to vlastně zas až tak moc neva, protože si vlasy můžu obarvit, či odbarvit, jakkoliv budu chtít. Tehdy mi vůbec nedocházelo, že to, že je to z chemického hlediska možné, vůbec neznamená, že mi to bude i slušet. A protože se mi tenkrát ohromně líbila Julia Roberts a Kate Winslet v Titanicu barvila jsem si vlasy na intenzivně červenou, což byla vzhledem k mé primárně studené barevnosti úplně nejhorší volba. 

Zhruba o 10-15 let později přišly nové trendy, změnil se můj osobní vkus a chtěla jsem zpět svoji přírodní barvu. V té době jsem už ale objevila pár prvních šedin. Žádný extrém, ale usoudila jsem, že je to dostatečné množství na to, aby mi to vadilo. Toto mimochodem slýchám docela často. Spousta žen mi říká, že zbytečným barvením promarnily čas v době, kdy se vůbec barvit nemusely. A v okamžiku, kdy chtěly zpět svoji přirozenou barvu vlasů, tak už bylo kvůli šedinám pozdě. Já bych ten čas za promarněný neoznačila. Alespoň jsme si to zkusily, poznaly, co nefunguje a k mládí trocha toho experimentování přece patří. 

A tak jsem vyrazila do kadeřnictví vyzbrojena fotografií a představou ledového odstínu v tmavosti 7.  

Výsledek dopadl následovně: 

Bylo mi jasné, že to vůbec není ono. Barva působila těžce a připadala jsem si dost usedle. Toto byl vlastně moment, který mě přivedl k barevné typologii. Nechala jsem se otestovat a byla jsem unesená z toho, jak to všechno funguje. Byla mi doporučena barva na vlasy tmavosti 7 se studenými pigmenty, například 1 (šedá), co nejpodobnější mojí přírodní barvě. Říkala jsem si: „Tak problém vyřešen, ono to všechno bylo teplými pigmenty. Vyměním je za studené a bude to bomba“. 

Výsledek po více než ročním barvení doporučenou tmavostí 7 a s pouze studenými pigmenty (7.11) byl následující: 

To, že na těchto fotografiích působím krapet lépe je dáno zejména tím, že na nich mám alespoň studené líčení. Barva vlasů byla plus minus stejná. Dokonce i čerstvě po nabarvení byla teplá a vymývala se ještě víc do zrzava. 

Pátrala jsem, čím to je a jak můžu danou situaci změnit. Pak přišlo jedno zajímavé zjištění. Barvit se na studeno trvalou barvou v pásmu mezi tmavostí 9-3 je prakticky (ale i chemicky) nemožné. Není to chyba barvy, ani kadeřnice. Je to dáno tím, že trvalá barva vlas uvnitř naruší a ten se pak vždy bude vymývat do zrzava. Viz přiložené foto. Všechny hnědé a oříškové odstíny jsou určeny pro výhradně pro teplé typy. (A je opravdu jedno, jaký obrázek dá výrobce na krabičku, nebo jaký pigment je do barvy přimíchán. Je jedno, zda se barvíte doma, nebo ve vyhlášeném salonu. Pokud očekáváte podobný odstín, jaký má na přiložené fotografii Emily Deschanel, budete zklamané). 

Foto znázorňuje vymývání trvalých barev, stupně 3:

(Doplnění : Pro některé ženy může být alternativou přeliv se studenými pigmenty, nikoliv trvalá barva)

Co tedy dál? Tmavá barva mě přebije. Působí na mně tvrdě a zestárnu v ní: 

Když jsem si ji nechala stáhnout jemným blond melírem, byl výsledek poprvé lepší: 

Došlo mi, že platinová blond by pro mě mohla být řešení. Nemám od přírody moc tmavé vlasy (odrost je vždy trochu matoucí, ale nejedná se o velký tmavostní skok), blond mi nevymyje obličej tak, jak se to děje tmavším typům. Navíc jí dosahuju naprosto snadno a nikdy se mi nevymývá do oranžova. Samozřejmě že daní za odbarvování jsou vlasy, které se tak hezky nelesknou a je potřeba je speciálně vyživovat. Ale raději volím odstín, který mi sluší a kopíruje přirozené vlastnosti mojí tváře, než odstín, který mně nesluší. Na konci dne, aleluja za blond. 

Nakonec bych ráda vysvětlila jeden omyl, který jsem zaslechla.  Slyšela jsem kritiku Imogen v souvislosti s tím, že se odbarvila a jako studená zima ze sebe udělala letní typ. Omyl tohoto tvrzení souvisí zejména s tím, že u nás zatím nebylo nijak hlouběji probíráno téma stárnutí. Imogen zešedivěly vlasy. Rychle a v mladém věku. Nebyly to ale jen vlasy, co se změnilo. I její obličej zjemnil a ztratil zimní sílu. Reagoval totiž společně s vlasy. Její stárnutí bylo zkrátka tak překotné, jak jen může u zimních typů být. Tím že se odbarvila, vlastně jen následovala přirozeně tuto změnu a přizpůsobila svou barvu vlasů svému stávajícímu barevnému typu. Sama říká, že když si přiložila na čelo blond tester , když jí bylo 20, byla to hrůza. Ale v padesáti to najednou bylo super. 

Toto byl i jeden z důvodů, který mě přesvědčil, abych si udělala kurz právě u ní. Měla jsem totiž také špatnou osobní zkušenost s nepsaným typologickým dogmatem, které káže barvit si vlasy vždy na totožnou tmavost, jakou máte (měli jste jako mladé) a nepřipouští jiné možnosti.