V dnešním článku bych se chtěla zaměřit na možnosti, jak pracovat s barevnicí, a nebo chcete li na možnosti, jak přistupovat k barevnosti jako takové. Následující rozdělení není nic, co bych od kohokoliv převzala, i když přiznávám prvotní inspiraci článkem, ve kterém Imogen zmiňuje, že někdo využívá třeba jen 8 barev z barevnice a jiný celou škálu. Během praxe jsem vypozorovala 3 nejčastější přístupy práce s barevností. Vlastně 4. Tím čtvrtým je barevnost vůbec neřešit a nosit všechno ” co se mně líbí”, na dopad negativních barev nedbaje. Což nebude předmětem tohoto článku.
První přístup by se dal nazvat : “Chci nosit jen svoje ideální barvy”. Každá barevnice obsahuje zhruba 52 barev a pro každou z nás mezi nimi najdeme cca 10 až 15 barev, ve kterých záříme a můžeme je nosit od hlavy až k patě, bez dalšího vyvažování či dotahování. Tento přístup vídám typicky u klientek, které byly v minulosti nepřesně určené, a to zejména v případě, kdy dostaly paletu, která sice nebyla jejich, ale zároveň nebyla ani úplně mimo jejich barevnost. Cítím, jak jsou tyto ženy unavené z věčného dotahování outfitu pomocí šperků a chtějí si užít svoje barvy naplno a bez kompromisů. Já jim to rozhodně schvaluji, ale je důležité uvědomit si jednu věc. Tady se nejedná o budování šatníku úplně od nuly. Obzvlášť pokud byla jejich předešlá paleta jemnější, než potřebují (například: jasné léto mělo paletu světlého léta) obsahuje už takový šatník spoustu “použitelných” kusů a doplnit je barvami, ve kterých budu zářit je další logický krok. Podobná situace nastává i v okamžiku, kdy se s věkem mění naše barevnost (i tam se většinou posouváme do přísedící barevnice a neskáčeme úplně jinam). Představuji si, že v podobné situaci budu za dalších cca 10 až 15 let, kdy se z jasné studené barevnosti posunu do mírně tlumené studené barevnosti. V prvním kroku pak vyřadím všechny jasné barvy, které mě v ten moment už budou přebíjet, ale určitě mi nezbude prázdná skříň. Vždyť už i teď mám v šatníku spoustu věcí, které jsou pro obě barevnice společné. Dost možná pak ale dostanu chuť’ doplnit šatník o pár “nových” ideálních odstínů.
Jaké je úskalí tohoto přístupu?
Problém je, když se za honbou ideálních barev vydá žena, která do té doby barvy vůbec neřešila a v šatníku nemá základ, o který se může opřít. Toto si myslím, že jsme zažily všechny, které jsme kdy byly na konzultaci v rámci 12 barevných typů a troufám si říct, že je to jeden z hlavních důvodů, proč Imogen širokospektrální systém ACS vůbec vytvořila. Znáte to, z konzultace odejdete nadšené. Jste v šoku z toho, jak hrozně jste – i v jen o trochu méně vhodných barvách – vypadala a rozhodnete se, že už si nikdy nekoupíte nic, co by bylo barevně špatné. Jenže časem zjistíte, že ty vaše barvy prostě fakt nikde k dostání nejsou a tak začnete vyjíždět z barevnice. Vyjíždíte z ní, ale bez ladu a skladu, tady si koupíte něco tmavšího, támhle zase něco tlumeného. Tomuto bodu často předchází frustrace a tak trochu naštvání na všechny typoložky a typologii obecně. Pořád si sice pamatujete, že tmavá námořnická vás dělala starší, ale vzpomínky už jsou trochu zamlžené a navíc, ono je to sice hezké, že vám typoložka ukázala barvy, které vám sluší, ale kde si asi tak představuje, že je máte shánět? To byste musela zavrhnout 90 % nákupů, obzvlášť, když zohledňujete ještě střih a styl. Pod touto taktovkou se barevný koncept šatníku začíná rozpadat. Věci přestávají být dobře kombinovatelné a vy jste téměř tam, kde jste byla před konzultací.
Jaké je řešení? Variabilní systém s širokospektrální barevnicí.
Druhý přístup : “Plně využívám ACS barevnici” .
Toto je přístup, který si po konzultaci osvojí většina mých zákaznic, které byly do té doby – jak se říká – testováním nepolíbené. ACS barevnice mají cca 52 odstínů, přičemž není cílem hledat totožné barvy, které v barevnici máte. Důležité je, aby barva nového kousku do barevnice zapadla a měla stejnou charakteristiku.
Jaké je úskalí tohoto přístupu?
52 barev je opravdu dost a není možné kombinovat je libovolně. Barevné kombinace jsou nekonečné, ale hranice jim dává míra vašeho tmavostního a barevného kontrastu a v neposlední míře i vaše osobnost. Proto vytvářením barevných kombinací věnuji během konzultace velký prostor a dovolím vám, abyste si je v případě zájmu vyfotily. Založila jsem i pokonzultační poradenskou skupinu, kde klientky mohou klást konkrétní dotazy v případě nejistoty. Byla jsem ale velmi pozitivně překvapená, jak rychle se ” moje holky” chytly a mnohdy při vytváření barevných kombinací inspirují ony mě. Mně třeba práce s ACS barevnicí obohatila šatník třeba o takovou vychytávku jako je kombinace modré + středně tmavé šedé + citrónové :
Přístup číslo 2 je natolik variabilní, že u většiny lidí pocit omezení nevyvolává. Co však, když máte všechno v malíku, šatník vybudovaný, ale stejně to nestačí?
Pak je čas na přístup číslo 3: “Barevnost řeším v rámci flexibilní barevnice, ale někdy z ní udělám úkrok bokem, protože vím, jak outfit barevně dotáhnout”.
Tento přístup je velmi častý u lidí, kteří mají ne úplně běžnou barevnost, nebo mají rádi změnu.
Například: Trendy se mění, barvy v obchodech se mění, ale z hlediska čistoty byl největší výběr vždycky mezi mírně tlumenými až tlumenými odstíny. Pokud máte jasnější barevnost, máte tak trochu problém. Já sama si “půjčuju” ty odstíny z mírně tlumené barevnice, u kterých jsem vypozorovala, že mi sluší. Jako blondýna se navíc nebráním ani vyloženě světlým barvám. Naopak tmavé barvy na horní polovině těla nenosím. A protože mi sluší sice jasnější barvy, ale ne ty úplně křiklavé, tak vyloženě křiklavé barvy také nekupuji. Protože jsem studená, vyhýbám se teplým barvám, ale teplejší odstíny barev se studeným základem nosím ráda (viz tyrkys, jahodová, světlé a teplé odstíny modré, teplá fialová). Zkrátka a dobře vím, z čeho vycházím a stanovila jsem si hranice. Většinou se držím v rámci barevnice, ale občas z ní vyjedu.
Například mám ve skříni tento top, který je pro mě dost tlumený.
Proč? Jedním důvodem je to, že má hlubší V výstřih (barva není bezprostředně v oblasti obličeje) a hned mě napadlo, že půjde výborně barevně podpořit bílými perlami tvaru coin, které mám. A na fotce to není vidět, ale krajková část má v sobě přirozený lesk, což velmi zmírňuje negativní dopad tlumené barvy, která se tím přesouvá na boční panely. Počítám ale s tím, že top budu nosit samostatně a nebude plnit funkci univerzálního kousku, např. pod sako ( protože by se tam tloukla úroveň čistoty barev)
Jaké je úskalí tohoto přístupu?
To máte jako se zdravou stravou. Když si jednou za čas dáte citronový dortík, nic se nestane. Ale pokud každý den saháte po kuličce Lindt čokolády, večer uzobnete z kotlíkových brambůrek, které otevřel manžel a občas něco dojíte do dětech, tak máte 7 kilo nahoře, jen to hvízdne.
Stejně tak rychle zanesete šatník nevhodnými kusy, ztratíte směr a přijdete o kombinovatelnost. Koncept se rozpadne. Já vůbec neodsuzuju občas z barevnice vyjet, ale s rozmyslem.
Který přístup je tedy “ten správný”?
Tady neexistuje jen jedna správná odpověď. Ideální samozřejmě je držet se se v rámci barevnice a využívat ji plně. Ale můžete mít různá období, kdy budete doplňovat šatník podle potřeby a klidně můžete sáhnout po přístupu č.1 , či č.3. Záleží jen na vás a vašich potřebách. A vždy je mnohem lepší s barevností pracovat, než ji ignorovat. V současné době jde opravdu pouze o pomoc, nikoliv o omezování.