Na co se nezaměřovat při samourčování?

V dnešním článku bych chtěla popsat několik zajímavých postřehů a úvah z konzultací, které mají ve finále stejného jmenovatele a tím je přílišné zaměření se na detaily během domácího samourčování, či odhadu vlastní barevnosti. 

To, že se při odhadování barevné teploty nemáte nechat svést pihami, barvou žil či zubní sklovinou, to už víte. Stejně tak bych nepřikládala velkou hodnotu tomu, jaký barevný nádech má vaše opálení, existují totiž i studené typy, jejichž pokožka má žlutý podtón. 

Další část svého obličeje, kterou často detailně zkoumáte je oko, do duše okno. Nemá ale cenu dívat se na oči z blízka a zkoumat téměř mikroskopicky, z jakých barev je duhovka složená. Měla jsem na konzultaci 2 klientky se studenýma zelenýma očima. Obě studené a obě mi říkaly, že ve svých očích vidí malé žluté flíčky. Ze vzdálenosti jednoho metru už ale tyto flíčky nebyly vůbec patrné a věřte mi, nezáleželo na nich. To, na čem opravdu záleží je, jak vaše oči reagují na barvy, a především, jak na barvy reaguje vaše pletˇ. 

Přeceňovaným hodnotícím prvkem je také to, jak jsme vypadaly, případně jaký odstín měly naše vlasy v dětství. Jednak odhadovat barevnost dětí je poměrně ošemetné, protože děti vypadají dobře prostě ve všem. A za druhé, odstín přírodních vlasů z dětství často klame. Například moje přírodní vlasy (viz. fotky níže) působily v dětství teplým dojmem, ale nikdy jsem nebyla teplý typ. 

Je tedy vůbec něco, co usnadní domácí odhadování barevné teploty?

Bude to znít velmi jednoduše, ale vnímejte se jako celek. Zkuste si samy sebe představit ve studených růžových a oranžových šatech a dejte na svou intuici. Kde vám naskočí: „tak to by nešlo“. Ale pozor, zkuste hodit za hlavu svoje osobní preference. Růžová není napříč populací zrovna nejpopulárnější barvou, nicméně oranžová je na tom snad ještě hůř. Osobní preference mohou někdy naprosto zabít intuici. 

Kdy ještě vnímat celek? Při nákupu oblečení. Dnes vám ukážu jeden můj po-konzultační omyl. Když jsem kupovala následující svetr, zkoumala jsem jednotlivé barvy. Říkala jsem si, že modrá OK, světle modrá tlumenější, ale dejme tomu, khaki jde do studena a ta zelená, která je teplá a vadí, je dál od obličeje. To, co mi, ale uniklo je fakt, že jako celek je svetr příliš tlumený. Studené modré pásmo je navíc příliš daleko od obličeje. Pro úplnost musím dodat, že jsem ho vybírala v době, kdy studené léto ještě nebylo dělené na čistý a tlumenější podtyp, takže jsem trochu podceňovala to, jakou paseku na mně tlumené barvy způsobí. 

Pro srovnání přidávám fotografii ze stejné dovolené, focenou pouze v jiný den. Možná namítnete, že svoji roli hraje i světlo, při kterém byly fotografie pořízeny a já to nepopírám. Vím, že moje čtenářky jsou velmi inteligentní a rozhodně vás nezkouším nijak manipulovat. Věřte ale tomu, že usedlý a tetkovitý dojem z první fotografie přetrvává i v tom nejlepší světle. Zrovna tak jiskra mých očích je v tlumených barvách zkrátka pryč. Při poslední konzultaci měla moje klientka vtipný postřeh. Když jsem na její kamarádku přiložila refined paletu, říkala, no to je jak od kolotoče. Takže ano přátelé, moje paleta je ta „kolotočová“  :-). Pokud ji totiž přiloží někdo, kdo potřebnou čistotu od přírody má, paleta najednou kolotočově vůbec nepůsobí. 

Lámete si hlavu s tím, jestli potřebujete spíš jasné nebo spíše tlumené barvy? Vím, že se říká, že podle fotek se barevný typ určovat nemá a já souhlasím. Sama bych mohla napsat pár článků o tom, jak mě fotky mých klientek “napálily” a v reálu bylo vše jinak. Ale pokud vám nejde vyloženě o přesné určení barevného typu a fotky nijak neupravujete, občas vám mohou poskytnout jistý nadhled a odstup, který v zrcadle chybí. Po výletě v Dubrovníku, na který jsem si vzala opravdu jasný růžový top ( který je zcela jistě mimo barevnici bývalého studeného léta) , mi při prohlížení fotek došlo, proč mě intuice táhne k jasnějším barvám. Vypadám v nich totiž mnohem líp, než v lehce tlumených a sofistikovaně ženských tonech studeného léta. V jasných “kolotočových” barvách vypadám prostě nejlíp, bez ohledu na to, jaké byly světelné podmínky při focení. Bez ohledu na to, jestli se fotilo ve stínu, na přímém slunci a nebo v místnosti. V současnosti vidím, že každá barevnice má něco do sebe, každá má svoje kouzlo. K tomu aby vyniklo je potřeba pouze jeden předpoklad : Najít tu správnou nositelku.