Dnešní článek je trochu netypický. Už delší dobu se chystám přiblížit vám konzultaci stylu + analýzu postavy, a napadlo mě oslovit jednu mou klientku. Takže dnešní článek obsahuje text, který mně Monika zaslala jako zpětnou vazbu. Byla navíc natolik milá, že mi poskytla svoje pokonzultační fotografie, což je vždycky příjemný bonus, jelikož vizuální vjem slova nenahradí.
Text od Moniky:
“Po konzultaci stylu mě Jana oslovila, abych napsala pár slov o tom, jak vlastně taková konzultace vypadá a co mi dala. Začnu možná trochu ze široka, ale myslím, že osobní příběh pomůže se ztotožnit a nebo si představit, jak moc byla konzultace stylu pro mě důležitá.
Od puberty jsem si nevypěstovala úplně hezký vztah k tomu, jak vypadám, ačkoliv jsem k tomu neměla moc důvod. Snad to, že jsem jako první ze všech vyrostla, a nabyla ženských tvarů. Ať to bylo jakkoliv, mou taktikou bylo sama sebe si nevšímat a tvářit se, že móda neexistuje. Pokud už by náhodou to téma přišlo na přetřes, se svojí buřičskou povahou jsem se tvářila demonstrativně znuděně nebo pohrdavě, protože móda je přece povrchní 🙂
Později jsem začala studovat zpěv. Táhla mě láska k hudbě a hlas mi byl nejbližší. Jedním z mých často vzpomínaných faux-pas, které se mi svým ignorujícím přístupem k módě podařilo udělat, bylo třeba přijít na vlastní koncert v džínách a roztrhaných mokrých pohorkách. Věřili byste, že mi nedošlo, že bych měla mít na jevišti šaty a slušné boty? Byla zima a nějak jsem o tom demonstrativně nepřemýšlela. Móda je přece povrchní, no ne? 🙂
Zlom přišel až v době, kdy jsem se zpěvem začala živit. Najednou jsem se ocitla ve společnosti výborně vypadajících kolegyň. Vzpomínala jsem na větu své profesorky zpěvu, která mi na hodinách s významným pohledem říkávala: „Nikdy nevíte, kdo vás kde točí, Moniko!“
A skutečně – fotky z jeviště, fotky ze zkoušek, fotky od oběda, od kávy, od vína, selfie, neselfie, zkrátka fotky, fotky, fotky… a všechny hned na sociálních sítích. To aby všichni viděli, kde s kým jsme (všude), co děláme (všechno) a jak nám to u toho sluší (moc. Ehm 🙂 ).
Začala jsem cestovat za prací po celé republice i po zahraničí. Dvě třetiny času jsem trávila mimo domov jen s malým příručním zavazadlem, protože co si člověk nabalí, to si také sám musí odtáhnout. V zimě, v mrazu, v dešti nebo v letním horku – ó, móda umí být těžká věc! 🙂
Bylo nevyhnutelné, že jsem skončila u kufru plného pár kusů černých věcí, což mi jako chladnému, světlému a mírně tlumenému typu akorát přidávalo na přísnosti, odtažitosti a nepřístupnosti. Zkrátka pravý opak toho, jak chcete v umělecké branži působit!
Jenže jsem nevěděla, jak z toho ven. Už nějakou dobu jsem byla frustrovaná, že se v oblečení z běžných obchodů cítím mizerně. Jenže zrovna frčely oversized topy, které mé žensky tvarované postavě akorát přidávají objem – a se svou výškou 180 cm opravdu nepotřebuji opticky přidávat další hmotu 🙂 Nebo ty „prokleté“ kalhoty a sukně do pasu, které vždycky akorát opticky zvětší moje už tak velká prsa. Proč to tak je? Nevím! A demonstrativně to nebudu řešit, radši to nebudu nosit! Vyřešeno – móda je přece povrchní!
Takže moje resumé před konzultacemi: žádné barvy (jen černá) a téměř žádný stylový výběr, jen košile, bavlněná trička a nějaké džíny, většinou vše střihově nudné a zastaralé. To jsem to dopracovala 🙂
Konečně jsem to ale v té době vzala ze správného konce. Uvědomila jsem si, že se chci ve svém oblečení a ve svém těle cítit dobře před sebou i před lidmi. Konzultace barevného typu u Jany mi v tomhle ohledu otevřela oči. Najednou jsem začala sama sebe obdivovat v zrcadle i na fotkách. Porcelánovou pleť, která nikdy nemohla v nesprávných barvách vyniknout. Oči, které mají tendenci se zbarvit do sytě zelena, když je dobře barevně podpořím. Bylo jasné, že si nechám poradit i stylově. A opravdu, až stylová konzultace u Jany mi umožnila se na to celé podívat s odstupem a s lehkostí.
Dozvěděla jsem se o svých proporcích, o tvarech svého těla a obličeje, o úhlech, které mezi sebou svírají jejich linie a najednou začalo vše zapadat. Proto jsem se nikdy necítila v ostře hranatých naušnicích – můj obličej a mé oči jsou přece úplně oblé! Proto mi nikdy neseděly volné halenky, když mám definovaný pas! Nejsem divná, je v tom zákonitost. Janin nadšený a neodsuzující pohled zvenku mi dovolil konečně se na sebe podívat novýma očima. A co víc, dal za pravdu mojí intuici, kterou jsem zřejmě vždy měla dobrou, ale zatlačenou někam hodně hluboko.
Na rozdíl od konzultace barevné typologie, ze které člověk odejde s paletkou barev, po konzultaci stylu pro člověka to nejzábavnější teprve začíná. Rozhlížet se s otevřenou myslí po obchodech, po ulici, po okolí a inspirovat se. Najednou vědět co ano, co ne a proč. Občas znovu pročítat zápisky a připomenout si nadšení, kterým Jana na konzultaci srší.
Jana mi na konzultaci dala nový pohled na sebe samu, věcné informace i tipy k tomu, jak v oblečení vypadat co nejlépe. Co schovat a co vytáhnout tak, abych se cítila co nejlépe, a hlavně, jak to celé prakticky provést. Také mi dala sebevědomí trendy následovat i trendy záměrně ignorovat, pokud to třeba nesedí mé postavě a tomu, jak se v oblečení cítím.
A ta praktičnost! Teď cestuji s příručním zavazadlem s dobře promyšlenou kombinací oblečení, které se dá dobře barevě i stylově zkombinovat. I s málem si teď mohu vybírat podle nálady nebo příležitosti. Navíc to netrvá věky a v oblečení se cítím vždycky dobře. No a co vám budu říkat, i nějaké ty komplimenty už proběhly. Takové novinky v mém životě!
Zkrátka – na konzultaci stylu jsem zažila výchozí bod na cestě za vlastním stylem a vkusem. Ta cesta asi nikdy nekončí, ale dneska už vím, že to rozhodně nemusí být pruda, ale naopak zábava, kreativita a sebepoznání. Začala jsem mimo jiné i šít a plést, protože nyní mohu tolik času a práce věnovat něčemu, co mi bude slušet, a vím, že ten kus oblečení opravdu s láskou vynosím. To je velké plus i pro téma udržitelnosti, ke které se snažím v životě přibližovat.
Ale hlavně: mám ze sebe radost a je to vidět ven. Postupně, zlehounka, ale čím dál více. Jani, díky!”
