A ještě jedna falešná zima

V dnešním článku, bych chtěla navázat na předchozí článek o podzimních a zimních typech. V praxi totiž neustále narážím na to, že v minulém systému byly jako zimní typy často řazeny ženy podzimního typu a nevyhnulo se to ani celebritám. Anna Hateway byla po dlouhá léta nezpochybnitelnou ukázkou tmavé zimy. A jelikož za tímto článkem není vůbec žádná touha kritizovat práci mých předchůdkyň (které ji tak řadily), tak podotýkám, že ono bylo poměrně ošemetné o její barevné teplotě rozhodnout. Nikdy jsme ji totiž neviděli v teplých barvách, nenosila je. A o to přesně u celebrit jde. Pokud chceme z fotek celebrit odhadnout barevnou teplotu, rozhodující je, jak daná osoba vypadá v teplých barvách, jestli může nosit oranžovou anebo jestli by to nešlo. Zatímco teplé barvy mají na studené typy ničivý dopad, negativní dopad studených barev zejména na tmavší teplé typy nemusí být na první pohled zřetelný. Tmavé, teplé typy ve studených barvách zblednou a neharmonizují. Pokud se zároveň jedná o mladou ženu a fotografie je lehce upravená, může být mýlka snadno na světě. Poslední dobou je snadné vidět Annu v teplých barvách (možná i proto, že jsou teď‘ tak moc moderní) a nevypadá v nich vůbec zle, právě naopak. Kdyby skutečně patřila mez studené zimní typy, v oranžové barvě, tomatových odstínech, ve zlatých špercích a teplém hnědém líčení nevypadala harmonicky. 

Jak k podobným omylům vlastně mohlo dojít? 

Osobně se domnívám, že v typologické praxi nám tu pořád koluje velké množství dogmat a generalizací a byla bych ráda, abychom od nich konečně upustili. 

Za prvé, minulý systém v podstatě předepisoval, jak má žena daného typu vypadat, jakou má mít tmavost, jakou zhruba barvu vlasů (jen tu jednu a žádnou jinou :-D) a do této představy se pak typologičtí nadšenci snažili určitou celebritu napasovat. No řekněte samy, když se na Annu na následující fotografii podíváte, není to hezká ukázka tmavé zimy? Tmavé oči = ano, tmavé vlasy = ano + porcelánová plet‘= full house. Problém je v tom, že ani plet‘ podzimních typů nemusí být nijak zřetelně barevná. Může, ale nemusí. Podzimní typ nemusí mít pihy. Podzimní typ nemusí mít zlatavý či broskvový nádech pleti, na tom nezáleží. Jediné, na čem záleží je to, jak plet’ reaguje na testovací sadu. A u celebrit (kde se jedná vždy o odhad čili ne úplně přesnou záležitost) můžeme usuzovat z toho, jak daná osoba vypadá v teplých barvách, jak snese oranžovou. Nic lepšího nevymyslíme. 

A pokud opravdu chcete podpořit svoji teorii ohledně barevného typu celebrity, důkazy vždycky najdete . Například to, že v zrzavých a světlejších teplých tonech vlasů nevypadá dobře. A s tímto já souhlasím, je to fakt, nevypadá. Jenomže podzimní typ vůbec nemusí tolerovat zrzavou barvu vlasů. A pokud jsou tmavší, nemusí vypadat nijak úchvatně ani v příliš teplé a světlejší teplé hnědé. Je to naprosto běžné a neukazuje to na studenou barevnost.

Pokud se ale podíváte na následující fotografii, kde má Anna u hlavy tmavší vlasy a směrem dolů barvené technikou ombré/balayage, výsledek není zlý a teplé konce vůbec neruší. 

Další názor, na který bych nejraději zapomněla je názor o „teplotně neutrálních“ typech. 

Tento názor se ujal současně s myšlenkou primární barevné vlastnosti, která je pro daný typ nejdůležitější. Například : „Pokud jste tlumený typ, tak je pro vás lepší vzít barvu nevhodné teploty, ale tlumenou, než jasnou“. 

V praxi si to mnoho žen vyložilo tak, že pokud jsem primárně tlumená (nebo tmavá, světlá) , tak na barevné teplotě v podstatě nezáleží. Před konzultacemi říkám klientkám, at’ si přivezou oblečení, které chtějí nosit, ale nejsou si jisté barvou. Že spolu vymyslíme, jak ho vylepšit. Nic nezanáší šatník špatně kombinovatelnými kousky tak, jak teorie o teplotně neutrálních barvách a typech uvedená do praxe. Netvrdím, že se na začátku jednalo o špatnou myšlenku. Upozornit na důležitost čistoty barvy byla v podstatě hlavní zásluha systému 12 typů. V praxi ale výše uvedené tvrzení přineslo víc škody, než užitku. Podle ACS není nikdo teplotně neutrální. Vaše barevnost je bud’ teplá anebo studená, může být například mírně teplá, ale pořád teplá. Přidávám link na článek, kde na toto téma pojednává Imogen :

Velmi rychle jsem v praxi dospěla k závěru, že teplota je jakási super vlastnost. Možná je to nejnáročnější úkol, který po konzultaci budete mít. Naučit se rozeznávat barevnou teplotu na oblečení a doplňcích. Ale na druhou stranu to není nepřekonatelná překážka, pokud člověk opravdu chce a na oplátku získáte dobře kombinovatelný šatník. 

Jaký je tedy problém stylizace do zimy? Možná si říkáte, že to vlastně není asi takový problém, když se tmavý teplý typ nastylizuje do zimy. Anně to přeci vždycky slušelo. Já vidím, hned několik úskalí. Anna sice nenosila vyloženě typicky teplé barvy, na druhou stranu se výrazně studeným odstínům vyhýbala. Pokud byste studenou tmavou paletu dostaly na konzultaci a začaly byste studené barvy z ní nosit, nebudete s oblečením harmonizovat. Výrazně studené (a navíc pro zimní typy často i dost čisté) barvy by vás vždy přebily. Bylo by vidět oblečení, ne vás. S postupujícím věkem by navíc dopad špatné barevné teploty byl čím dál tím víc zřetelný. Vypadaly byste více bledě a bez energie, časem i zbytečně tvrdě. A v neposlední řadě, nevyužily byste úžasný hřejivý potenciál, který vám příroda do vínku dala. A to je velká škoda. Pokud si totiž teplé barvy (ve správné intenzitě a tmavosti) obleče teplý typ, je to neskutečně harmonické a přirozené. Nenechte se otrávit tím, že vám studené barvy připadají atraktivnější. V teplých barevnicích najdeme všechny barvy. Teplé odstíny růžové, fialové i modré, žádnou barvu si nemusíte odepřít. Za nejproblematičtější barvy pro teplé typy považuji (typickou) šedou a černou, ale jsem si jistá že v barevnici najdete nějakou zajímavou náhradu. 

A jaké má být tedy poselství tohoto článku, když cílem není kritika práce předchůdkyň. Přátelé, je to jednoduché sdělení: Pokud se rozhodnete zazvonit na adrese Tvarožná 385, počítejte s tím, že můžete odejít s teplou paletou! :-D.

PS . Tento článek byl napsaný na základě příběhu z praxe, kdy jsme opět čelily problému barevnost versus osobnost.